Život bez hokeje si i v 85 letech nedovedu představit, říká trenér Vladimír Kříž

 

B r n o – Legendární mládežnický trenér Komety Vladimír Kříž (vlevo na snímku) slaví 15. února významné životní jubileum – krásných 85 let. V brněnském hokeji působí úctyhodných 55 let a i v současné době mu jeho životní elán rozhodně nechybí. Stále bedlivě dohlíží na nejmenší děti u přípravky a první třídy, kde trénuje.

 

Vladimír Kříž je osoba úzce spjatá s brněnským hokejem. Bývalý brankář působil jako trojka v tehdejším ZKL Brno. Právem se zařadil mezi slavné brněnské hokejové trenéry, po bok Antonína Haukvice a především dlouholetého trenéra Komety dr. Martina Strnada, kteří se také věnovali výchově mládeže. „Kometa je moje srdeční záležitost, a i když se kruh uzavřel a opět jsem na začátku, u nejmenších dětí, práce s nimi mě stále baví a mám z ní radost,“ říká jubilant.

Pan Kříž odstartoval svou trenérskou dráhu v roce 1969. Rukama mu prošla většina bývalých hráčů prvního týmu Komety, kteří se k němu vždy hlásí, i když se traduje, že býval velmi přísný a nekompromisní trenér. „Já jsem na ledě pořád, život bez hokeje si neumím představit,” říká legenda Komety. K jeho 85. narozeninám přejeme jménem klubu vše nejlepší, hodně zdraví a plno sil.

 

V brněnském hokeji působíte jak trenér 55 let, neuvěřitelné číslo, co říkáte?
Člověk tomu ani nechce věřit, ale je to tak. Už jsem to kdysi zmiňoval, že se to číslo dá jednoduše zapamatovat. 30. listopadu 1969 se mi narodil syn, a právě v té době jsem začínal trénovat. To mi bylo devětadvacet let. Začínal jsem na otevřeném stadionu za Lužánkami, kde byla zima a silně foukalo. Dělali jsme v ten den nábor, kam v pět hodin ráno přišlo asi 140 dětí, polovinu z nich jsem musel vyhodit a druhá část zůstala. Hokejistů bylo opravdu hodně a my nevěděli, co s nimi. Pravdou je, že jsem poslal pryč malého Vlastimila Vajčnera. Jeho otec mi to do smrti vyčítal, že jsem vyhodil pozdějšího reprezentanta národního týmu (úsměv). Za týden se mi ale na tréninku objevil znovu a už u nás zůstal. Toho 30. listopadu se událo tolik věcí, na které se nedá zapomenout. Ráno trénink, nábor dětí, vyhození Vajčnera, pak jsem odvezl manželku do porodnice, kde se mi narodil syn.